Červenec 2013

Zlopucha

31. července 2013 v 16:27 | Neithir |  Sloupky všedního života

Zdravíčko čtenáři!


Tak se vám tu opět ozýváme s velkým spožděním, ale snad nám bude odpuštěno. Abych byla upřímná, už dopisuji třetí kapitolu mého velkolepého díla, ani nevím jak a kdy to skončí, snad ne brzo. Možná stejně tak mohu doufat i v kladnou odezvu v komentářích. Aleeee zpět k tomu, proč jsme se neozvali s Tykví dříve. No měli jsme vážně moc práce, s koupáním ( během toho se stalo více nehod než náhod - představte si Tykev s monoklem :D), pak já ještě s ježděním na rehabilitace, čekáním na výsledky hlasování o jménu, psaní prvních řádků do kapitolovky. Áách že toho nebylo málo že? :)

Určitě by vás i potěšilo, kdybych něco napsala o malé Piňďulíně. No bohužel poslední dobou je hodná (až na to neustálé honění čehokoliv, za čímkoliv, kdykoliv a kamkoliv). Je to jako si doma hýčkat malého satánka a vydávat ho za štěňátko. Čím více se napapá, tím více zlobí. Celý Gremlin! Trochu byla hodnější po vykoupáníčku v bazénu, celý andílek :D Nejhodnější je však když spí.

Naše malá SasuTykev si vymyslela opět nové názvy pro mě. Tak si i vy můžete přidat další hanlivé výrazivo např. "Ty nežide!", nebo "Ty jsi ale prasomálec" - ani nevím, co to znamená, ale také si oblíbila frázy "No to je fakt bezva!". Co dodat, je to velmi příjemné strávit s ní nějaký ten čas. Já si naoplátku pro ní vymyslela název "Zlopucha"!

Tak schválně, uhodnete co skrývá slovo za pravý význam? :)
Navíc, snad již brzy sem dopíšu i svou první kapitolu.


Pro nyní se loučíííííím

Vaše Neithir-chan

TickleHoldies slavííí !!!!!

24. července 2013 v 21:18 | Neithir |  Sloupky všedního života

Drazí přátelé!


Opět toho mám tolik co říci a přes to se mi vše zamlží, když usednu ke klávesnici a začínám psát pozdrav. No malá piňďulína vás všechny zdraví, packuje, roste jako z vody. Momentálně je zabavená sběrem všech svých hraček a honěním se kolem gauče. Kouká po kocourovi, jestli nemá papáníčko. Ten se bohužel poslední dobou nechce vůbec dělit a radši jí pěkně nafackuje. Sem tam potrhá nějakou ponožku, občas vyvalí špíčky na sluníčku a opaluje se. To však mi musíme nastražit zrak a pořádně jí namazat krémem na opalování. Musí se hlídat, ta malá je na sluníčku jak čert a vůbec jí to nevadí. Navíc už postaví obě ouška, takže vypadá jak malej upírek. Až na to že mi snědla česnek. No alespoň bude zdravá! Nejlepší jsou s ní honičky po zahradě, kdy houká a vyje. Ostatní štěkají u plotu, ona vyje u baráku a čeká, kdo jí vynadá. Je až pozoruhodné, kolik lumpáren vymyslí za 5 minut. Piňďulína je prostě nenechavka! :)

Další věc, co vám nesmím zatajit. Jak už název článku napověděl, TickleTykev slaví. Jmeniny! Tak jí i toutou cestou přeji všechno nejlepší, hodně zdraví a štěstí, spousta kluků a lásky. Ať se Ti SasuTykvi vyplní jen vše, co si přeješ! V úterý jsme byli nakupovat a zasejc jsem toho utratila až moc, nesmím s Tykví jezdit nakupovat! Ale jo, vybrala jsem si krásnou bundu z Benche, ale i tak jí obléknu až za pár měsíců, až bude chladněji. Teď musím šetřit ... nemáte někdo nápad jak ušetřit? Prasátko mi moc nepomáhá a šupina z kapra zradila :-D

Jinak už připravuji první díl méééé sériovky, ještě mám rozdělanou jednorázovku, na tu se zaměřuji jako první. Těším se až Viola-chan vymyslí úžasné jméno pro mou maličkou. :-D
Jinak už jsem dočetla celou sérii "Ironie Osudu" a opravdu musím říct, že to byla velká ironie :D
Krásně napsané, skvělý výběr slov, nadchl mě i samotný příběh. Jen jsem celou dobu čekala, že skončí s Itachim. Ale i konec byl pěkný, četla bych mu také pohádky pod třešní!

Snad se vám brzy ozvu opět !


Loučím se s vámi
Neithir-chan :)


Pomocná ruka

20. července 2013 v 23:21 | Neithir |  Sloupky všedního života

Přeji krásný pozdní večer!


Drazí čtenáři. Dlouho jsem vám nepřinesla žádné novinky ohledně malé piňďulíny. Abych vám tak pravdou řekla, tak to malé štěňdě je vážné neposlušné. Dnes si například místo médi vzala polštář a řekla si, že když už méďa víc nerozdýchal, polštář by mohl. A tak polštář ve tvaru kravičky začala trhat, kousat a vůbec, vyhledávala její společnost na cestách. Vzala jí dokonce i na procházku ven, honili jsme jí s kravičkou po celé zahradě, o to víc se jí líbilo utíkat. Jo, nakonec jsme jí chytili, ale museli jsme jí pohrozit, že nedostane mňumhumku večer. Jelikož je to takový pažravec všeho druhu, nemohla si nechat ujít samozřejmě večeři. Jako svačinku zdlábla tři šišky, pak miliony sedmikrásek a hafo trávy. Kdyby jste jen viděli ty její fufínka!!!!! :D Dělá je pomalu větší než ovčák a to je to 12cm malá piňďulína. :D No znáte ten koloběh, Jennýsek to všechno sežere (doslova fakt sežere) a pak .... fufínkuje prostě :D Asi nejlepší je malá piňďulína, když se vzbudí. Chrápe s námi v postýlce a jakmile jí ráno popadne poňoukací, tak se prostě člověk probudí s piňďulínou u obličeje, jak mu kouše nos a nebo na něj štěká, že si chce hrát. Jooo je i lepší si schovávat palce u nohou, ty má obvzlášť ráda. :D

Avšak to není vše, co jsem chtěla dneska napsati. Tickle o mně již zveřejnila rozhovor, ta bota to byl trochu úlet, přiznávám. Nyní bych vás však chtěla poprosit, jestli by jste mi nepomohli vybrat jméno pro novou hrdinku, kterou bych chtěla zapojit do Narutovského děje. Neboli připojit jednu další postavičku do Naruta. Už vím jak by to mělo vypadat, jak by to mohlo pokračovat (byla by to kapitulovka). Ale potřebuji jméno. Na vymýšlení jmen jsem levá, a vy byste být nemuseli. Violko-chan, čekám na Tvoji pomoc, jestli by jsi chtěla, mohla by jsi to dát formou třeba ankety na svůj blog, nebo jen se poptala a nebo vymyslela nějaké jmého a připsala jej do komentáře. Ať už za jakoukoliv odezvu budu 100% ráda a v budoucnu i já ráda vypomůži.

Arigato shinobi!

Dnes již přeji brou noc zvrhlíci
Vaše Neithir :)

Minirozhovor s Neithir !

20. července 2013 v 22:17 | Tickleholdies |  Sloupky všedního života

Krásný večer!


Jako Neithir dělala rozhovor se mnou, tak i já jsem musela napsat a dát dohromady pár otázek pro Neithir. Trvalo to sice o trochu dýl, ale snad tu delší dobu oceníte a přečtete si to i nyní. :)

1) Jak se cítíš jako vysokoškolák?
"(Začala se tlemit) Tak samozřejmě mě potěšilo, že jem již vysokoškolák, ale zatím se necítím nijak."

2) Co si myslíš o TickleTykev?
" Těžká otázka, lehčí by tam nebyla? Náš vztah bych popsala jako Itachiho a Sasukeho. Jsem Itachi, když se jí snažím v mnohém inspirovat, ať už dobrou nebo špatnou cestou pro mně. I když se někdy SasuTykev myslí, že jsem stroj na peníze a vydělávám jen a jen na její potřeby a přání. Takový už prostě je život kunoichy v reálném světě".
poznámka: "SasuTykev" - při vyrčení slova SasuTykev se slečna Neithir začala smát, jelikož ví, že jsem na Sasukeho alergická.

3) Jaká je Tvá nejoblíbenější postava v Narutovi? Stručně prosím!
"Kakashi. (A proč??) Líbí se mi jak vtipně a moudře vede tým 7."

4) Co vidíš tak zajímavého na té botě, co si měla teď v ruce?
"Bolel mě palec, tak jsem si zula botu, pak jsem zjistila, že mám už prodřenou podrážku. Noo bóóóže!"
poznámka: Během rozhovoru si zkoumala botu, asi je má hodně ráda :D

5) Jak by jsi ohodnotila povídky Violy-chan?
"Těžko říct, četla jsem zatím kousek od jedné povídky a svou recenzi jí ráda sdělím do komentáře. Sakra, jsem Ti dávala takový lehký otázky a navíc si ani o mě moc neřekla!!!" (a zatvářila se jako kakabus)

6) Jaký máš názor na Kazekageho-sama?
"Na Gaaru? (Tlemí se u toho jako "pošuk") No je to prostě týpek!"
poznámka: Chtěla by jsi dodat ještě něco dalšího? - Už nic!

7) Do jaké vesnice bys chtěla patřit?
"Tak samozřejmě bych chtěla patřit do Listové, jelikož ji jako jedinou pořádně znám z anime. Možná bych chtěla patřit i do Skryté Deštné."

Tak takový bylo interview s upírem číslo dvě - Neithir. Jak se vám to líbilo? Nějaké přípomínky? Hmmm?? :D

Loučí se s vámi

Vaše TickleHoldies


Interview je tu!

18. července 2013 v 21:07 | Neithir |  Sloupky všedního života

Krásný podvečer!


Tak jsem tu opět a přináším vám po dlouhé komentodebatě mini rozhovor s TickleHoldies, aby to nebylo jen k Tickle, udělala pro změnu i ona svůj mini rozhovor se mnou. Dále už vás nebudu napínat a rovnou se vrhnem na zajímavý interview s upírem :-D

1) Jak si užíváš prázdnin?
"Hmm ... (zamyslela se) ... prostě prázdniny jsou prázdniny."

2) Na začátku prázdnin jsi byla na táboře. Líbilo se ti tam?
" Bylo to tam super, asi jako na každým táboře."
- pozn. redaktora N/ Jak to můžeš vědět, když jsi byla na prvním táboře vůbec?? :-D

3) Podělíš se s námi o Tvé zážitky?
" Samoška, tak měli jsme tam jednou disco s pěnou, zprasila jsem všechny věci, protože jsem tam všichni hned skákali po hlavě, byla to fakt sranda (smála se během vyprávění). Také jsme šli 11km do Manětína na výlet, docela to byla velká štreka. Na co ale vážně nezapomenu, tak na koupání v řece, ta voda byla děsně studená."

4) Chtěla by jsi tam vyrazit i příští rok?
" No tak určitě, kde poznáš lidi jako je Punki (pozn.r.N - kluk jménem Lukáš, nosil na hlavě především pankáče) nebo Nemesis (pozn.r.N - ptala jsem se kdo to je, ale prý to nemusím vědět :-D)?"

5) Co by jsi chtěla ještě o prázdninách udělat/uskutečnit?
"Určitě dostat z hlavy 1. díl vražd v Konoze."
- pozn.r.N/ Tak to by jsi měla, když jsi to slíbila ... :-D

6) A jak na to jsi? Už máš něco napasaného?
"Že by úvod??" (zubila se na celé kolo)

7) Hodláš se více zapojit do psaní?
(přemýšlí) .. "Pokud bude u mně Neithir zaujatě chroustat mrkev, tak 100% ano!" (začala se opět znova smát, musela jsem také, copak chroustam zaujatě mrkev?? :-D)

8) Dnes jste byli s Neithir v kavárně, jak se ti tam líbilo?
" Jooo, je to příjemná kavárna, mám tu ráda především horkou čokoládu, akorát mi dnes přišlo, že je tu nějaké horko. A když se podívám na Neithir, ona je furt tak vááážnáááá."
- pozn.r.N/ Protože moc dobře věděla, co jí čeká na rehabilitacích. :-D

9) Jak by jsi popsala váš vztah s Neithir?
" Muhehe, no ... (dlouuuhooo přemýšlí) ... je velmi zajímavý. Nesnáším to, že ona se furt převlíká, buď je v tomdletom tlustá, v tomdletom zase nechce jít, ráno než se vypraví, je to s ní fakt peklo. Ale na druhou stranu se mi na ní líbí jak šišlá na piňďulínu, takovým tím šmoulovským hlásekem."
- pozn.r.N/ To Ti tedy velmi děkuji! :-(

10) Jaká je Tvá nejoblíbenější postava z Naruta?
" Já mám ráda všechny postavy, svým způsobem je každá z nich nějak jedinečná.
- pozn.r.N/ Netuším proč, ale Sasukeho nesnáší. :-D

Tak to byl náš Mini Rozhovor s TickleHoldies
Loučí se s vámi

Vaše Neithir :-)


Trable malé Piňďulíny

17. července 2013 v 20:22 | Neithir |  Sloupky všedního života

Krásný letní večer!


Tak co vám dnes sdělím? Nic moc zajímavého. Možná bych mohla nejdříve vám povyprávět, jaké čertidlo doma vlastně máme. Naše malé štěňátko není zrovna nějak moc poslušné a co se týče potíží, tak těch umí nadělat až moc (na to jak je malá, je to zlobr veliký :-D). Méďa bohužel amputaci nožiček a ručiček nepřežil, zkoušela jsem první pomoc, marně. Pulz byl i po hodině nulový. Stále krvácel vatu, nepočítali jsme s takovou tyranií, proto jsme měli nedostatečnou přípravu a transfúzy vaty. Po dvouhodinovém oplakávání ztráty se malá piňďulína rozhodla, že stále poslouží jako velmi dobrá hračka na hraní a znovu si jej z operačního stolu odnesla do peřinky v pelíšku. Abych pravdou řekla, malá Jennynka si zahrála na kanibala :-D (zbytek si domyslíte, jak to samozřejmě dopadlo). Možná bych jí na večer v postýlce neměla na počítači pouštět nového Hannibala (s Hughem Dancym a Madsem Mikkelsenem). No a jak naše štěně vychází s naším kocourem? Vtipně :-D. Jennýsek koucoura honí po baráku, někdy se v půlce cesty zastaví a nafackuje jí tak, že ona začne ještě víc dorážet. Někdy už jí jenom preventivně jednu ubalí a ona kouká, co se děje. Jako vždy, každá akce vyvolá reakci a malá piňďulína se pouští do akce "Zlobit, kousat, trhat a štěkat". :-))

Dále jsem vám slíbila mini rozhovor s Tykví, ta byla tak vyřízená po příjezdu, že se to vážně nemohlo uskutečnit. Můžu vám to shrnout za ní. Je moc ráda, že se tábora zúčastnila, měli každý den na programu něco jiného a našla si další hafec kamarádů, se kterými teď komunikuje přes skype a féééjs :-). Snažím se jí teď nahánět, aby co nejdříve přidala nějakou povídku, že na to jako trpěliví čtenáři stále čekáte. Musím však uznat, že lenivějšího tvora jsem fakticky nepotkala (druhý nejlenivější jsem já :-P). Už má úvod své první povídky do vražd, tak jí držím palce, ať to co nejdříve napíše a co s největším úspěchem. :-)

A jako poslední věc, chtěla bych moc poděkovat Viole-chan, která s námi dvěma ještě neztratila trpělivost a stále čte naše příspěvky. Velmi mě to potěšilo od někoho, kdo má tak dobrou sledovanost blogu a kvalitní povídky. Dost mě to nakoplo, abych dávala i já něco dohromady a dodržela tak dané slovo všem čtenářům. V nejbližší době se chystám na čtení povídek na Tvým Blogu, Violo-chan. TickleHoldies je tvými povídky nadšená, budu 100% i já. :-)

ARIGATO VIOLA-CHAN!!!


Pro dnešek se již s vámi loučím :-)

Neithir :-P

Zajímavosti dne

11. července 2013 v 20:28 | Neithir |  Sloupky všedního života

Krásný podvečer!


Tak vám opět píši, tak trochu novinky, ale i události :-). TickleHoldies se již zítra navrátí, tak jsem zvědava, copak mi poví na povídku. A vůbec, co řekne na moje pokusy o sloupky :-D. Dneska ráno jsem se chtěla vydat do bazénu a pak jít rovnou na rehabilitace, jako vždy jsem nezklamala a zaspala. Takže jsem autobus v sedm propásla a musela jet až o hodinu pozdějším autobusem. Nějak zvlášť mi to nevadilo, v úterý mám pokus číslo dvě :-D. To už bych mohla být konečně schopná a vstát v normální hodinu (normální hodina pro prázdninový provoz je cca 10. hodina dopoledne :-D), a udělat něco pro zdraví. Je pravda, že jsem hlavně ze sebe chtěla setřást nervozitu z prvních rehabilitací. Dopadlo to skvěle, alespoň jsem s tím pocitem opouštěla ordinaci. Nejdřív mi z-ultrazvukovali prst (pomocí vibrací se měly uvolnit nervy, šlachy a svaly) a dále došlo na procvičování. To už trošililinku bolelo, ale jsem velká slečna, tak to musím zvládnout :-D (dorazila jsem domů, zvolala "Mumííííííí, oni mě tam mučili, bolí mě bebíííí" a maminka pofoukala :-D). Musím hooodně pochválit sestřičku, co mě měla na starost, velmi příjemná a milá holčina. Denně musím cvičit 10x jednoduché cvyky, tak to asi zvládnu. A teď na závěr sloupku vás seznámím s naší domácí piňďulínou (Jennýsek). To je pěkně prosím štěně a taky ráno nezklamalo a nadělalo neplechu. Člověk by si myslel, že když jí dá najíst, zaleze alespoň na 10 minut odpočinout, to piňďulácký stvoření začne být ještě více hyperaktivnější než jindy, nejdřív půl hodiny lítá po baráku, plaší ostatní hafany, co najde, roztrhá, nemluvě o tom jak vypadají kytky :-D. Ani dneska nezklamala. Roztrhala, normálně brutálně roztrhala, plyšového medvídka :-D. A bordel jsem musela uklízet zasejc já ! :-D

Příště snad vám povím více

S pozdravem Neithir :-)

P.S. - Zítra napíšu o Tickle, jak dojela, emoce, taková mini reportáž :-)

Není nad růžový květ

9. července 2013 v 21:45 | TickleHoldies |  Povídky
Dnešní večer strávím nejspíš ve společnosti mé maličkosti, na větvi nejvyššího stromu rostoucího u skály nesoucí tváře všech hokagů z Konohy. Samotu jsem schválně vyhledala, neboť se blíží den zamilovaných a s ním i "praštěná" soutěž o nejzamilovanější pár ze Skryté Listové vesnice. Jako každý rok se za mnou stavěly dlouhé zástupy kluků a jako každý rok jsem je opět odháněla výmluvami, výhružkami a nebo pak silou (šanaróó!!!). Hlavní ulice vesnice byly posety všelijakými páry mezi nimiž bych našla pak i své přátelé. Z hlavy jsem nemohla vyhnat jen jednoho jediného a ten je bůh-ví kde. Navíc by určitě ani o mě nestál. Vrátila se ve vzpomínkách opět na misi, kdy spolu s Narutem měli Sasukeho přivést zpět do Konohy. Sama si moc dobře uvědomovala, jak moc se od obou vzdálila. Nikdy se jim nevyrovnala, nikdy nebyla užitečný člen týmu Kakashi. Všichni měli nadprůměrné schopnosti, byli géniové. Tak či onak Sakura Sasukeho z hlavy dostat nemohla, věděla moc dobře, že je to právě její princ, který jí dokáže srdce rozbušit tak nahlas, že jej slyší až samotný kraj světa. Celá ponořená do svých myšlenek snila o tom, jaké by to bylo přijít na tu soutěž se Sasukem, ukázat jim všem, že není osamělá. Naruto přicházejíc jako vždy v nevhodnou chvíli již dobrou půl hodinku sledoval zamyšlenou Sakuru.

…. Hmmm, zajímalo by mě, nad čím přemýšlí … zadumal se Naruto. Samozřejmě nenapadlo ho nic jiného než Sakuru překvapit.
… kdybych jí obešel a ze shora vylekal, byla by pořádně překvapená … zakřenil se jako obvykle, když vymyslel pořádnou kravinu.
Sakura se prokousávala vzpomínkami na Sasukeho a původní tým Kakashi, chuninské zkoušky a společné mise. Naruto se nepozorovaně připlížil ke stromu, kde seděla Sakura, vylezl na strom poblíž, tiše proklouzl na větev nad dívkou a pak rychlým pohybem s pomocí soustředěné chakry do nohou se zhoupl kolem své osy o 180'. Sakura s výkřikem a rychlým instinktem nahromadila chakru do pěsti a silně někoho udeřila do hrudníku. Ten skončil dvacet metrů opodál v prasklině, kterou v zemi vytvořil silný náraz. Okolo něj se rozvířil prach 3 m vysoko. Sakura nejdřív spěchala k místu, kde leželo bezvládné tělo, když plně rozpoznala identitu rebela, postavila se nad něj s rukama sepjatýma na hrudi.
"Uuhh Saaku-roo, pomož mi." Pomalu zvedal levou ruku nahoru směrem k Sakuře.
"Naruto, ty pako. Můžeš mi vysvětlit, co to jako mělo znamenat?" nenechala se Sakura obměkčit.
Naruto stále hlavou zabořen do zkypřené půdy rychle odpověděl : "Chtěl jsem tě překvapit, když jsi tam byla tak smutná a sama …"
Sakura se zamyslela. Věděla že má pravdu, on měl totiž (i když to sám někdy netušil nebo jsme tvrdili opak) vždycky pravdu. Zabolelo jí to, i když si to připustit nechtěla. Vší brutálností Naruta vytáhla na nohy. Naruto zasténal, byl celý rozlámaný. V životě si nepamatoval moment, kdy ho všechny kosti tak bolely. Naruto si hledíc na své odřeniny a podlitiny zaujal opět Sakuřinu pozornost.
"Co to tu vlastně provádíš? Myslela jsem, že budeš někde s Hinatou a probírat zítřejší oslavy." řekla plná závisti.
Naruto si povzdech. Sakura se mu zdála být tak .. jiná, jako by jim to snad ani nepřála. Nebo jí něco trápilo a chtěla to před ním skrýt. Sklopil zrak dolů a pomalu začal polykat písmenka: "Nooo, ehm, myyyy, chtěli jsme se sejít tady, přece je tu klid a nikdo by nás nerušil, dattebayo."
Sakura se zamračila ještě víc než před tím. Nezlobila se na něj za tu ptákovinu (ostatně on se jich už na vyváděl tolik, že už to nemohlo ani Sakuru vykolejit), ale že měla ještě za ním přijít Hinata. Skoro každý ve vesnici si už někoho našel, komu plně důvěřoval, na koho se mohl spolehnout, koho měl víc než rád. Chtěla by zapomenout na Sasukeho a také mít někoho takového.
"Huuh, no jo, já stejnak za chvilku zmizím, tak tu budete mít klid. Půjdu .. nooo … mám ještě něco u Hokage-sama." vymluvila se Sakura. Naruto moc dobře věděl, proč odchází, ale ani jeho nenapadl dobrý důvod, aby s ním zůstala.
"No víš, mohla by jsi nám pomoci, dattebayo. Vůbec nevíme co máme udělat za scénku, Sakuro-chan." pokusil se jí zdržet Naruto. Sakura však vůbec nechtěla nic slyšet o tom, natož vymýšlet stupidní scénky pro Naruta a Hinatu. Ale daleko více jí vadí čas strávený o samotě se svými myšlenky. Avšak se rozhodla, že naloží se svým časem jinak, než přemýšlet nad tady tou ztrátou času.
"Promiň Naruto, ale raději ne. Mám ještě nějaké záležitosti u Hokage-sama, měla bych se tam stavit co nejdříve." Odpověděla Sakura a otočila se směrem pryč od nechápajícího Naruta.

Hinata dorazila asi 5 minut poté, co Sakuru Naruto naposled viděl na obzoru. Všimla si jeho zmateného výrazu, avšak netušila, zda se ho má optat, co se vlastně děje. Jsou spolu teprve krátce, nechtěla to nějak pokazit nebo ho přivést do rozpaků. Přes to upustila uzdu své zvědavosti a Naruta se optala.
"Co se děje, Naruto? Stalo se něco?"
"Ale, byla tu Sakura-chan a nebyla nějak moc veselá. Myslím, že jí něco trápí."
"Taky jsem si všimla, myslím že jí trápí současná situace, kdy jsme - jako její přátelé - šťastní a zamilovaní. Ještě stále nejspíš myslí na Sasukeho." vydedukovala Hinata.
"Myslíš že jí můžeme nějak pomoci a rozveselit, aby zapomněla na Sasukeho." snažil se najít nejlepší řešení Naruto.
"Myslím, že jsem na něco přišla, ale bude to chtít spolupráci všech našich přátel. Uděláme malou misi pro Sakuru." usmála se Hinata rebelským úsměvem. Naruto pochopil, že to bude určitě moc dobrý nápad. A tak se oba rozutekli s novým cílem!
Sakura šla směrem k Hokage, kdyby Naruta napadlo jí sledovat. Avšak po 10 minutách si byla naprosto jistá, že se věnuje jen a jen své vyvolené. V klidu došla k akademii a začala opět pomalu vzpomínat na staré časy. Musela se sama pro sebe pousmát, lpěla jako menší na nepodstatných věcech a vůbec jí to nevadilo. Možná kdyby se více věnovala ostatním a zkoušela je více poznat, kdyby už samého počátku se snažila více porozumět Sasukemu samotnému, možná by se nikdy nestalo, že utekl pryč. Čím víc nad tím přemýšlela, myslela si, jak moc udělala chyb a jestli se jim v budoucnu vyvaruje. Pozorovala zpovzdálí západ slunce a nechala se prosvítit posledními paprsky.

Po nějaké chvilce už měla dost večerních osamělých momentů a raději se vydala směrem domů. Měli dnes velmi dobrou večeři, mohla by si pospíšit a přijít včas. Ale ani večeře jí moc radosti nedělalo. Hlídala si svojí postavu, aby nebyla jako Ina-prasečina. Chtěla mít vždy krásné křivky, hubenou postavu a skvělou výdrž, což i jako kunoichy potřebovala. Alee dnes se rozhodla, že vzdá hold úžasné kuchyni své maminky. Došla do uličky, kdy už z dálky mohla pozorovat vstupní dveře. Její pozornost upoutalo něco mnohem zajímavějšího a to padající květy sakury všude, kam člověk dohlídl. A tak místo večeře šla Sakura hledat pachatele, co rozhazuje po Konoze květy. Nebo se spíš do očí podívat zamilovanému bláznu. Tak či onak, musela na to přijít. Čím více míst prohledala, tím rozpačitěji se cítila. Doufala že to nemá nic společného s ní, i když si to v duchu přála. Najednou zahlédla postavu, která dělala neplechu právě ze střechy, ale měla přes sebe černý plášť s kapucí, nebylo možné zahlédnout tvář.
"Hééj ty!! Co si myslíš že tu vyvádíš, děláš v celé vesnici pořádný bordel!" zakřičela na postavu Sakura. Ta pohlédla na Sakuru, chvilku se rozmýšlela, rychle se obrátila a vzala nohy na ramena. Sakura se okamžitě rozběhla za postavou, chtěla potrestat toho blázna, možná by se jí pak spravila nálada, i když tomu nevěřila. Postava však utíkala rychle, nemohla jí jen tak předehnat, začala tedy zběsilá honička po střechách a v uličkách vesnice. Po nějaké chvilce se ocitli na samotném karnevalu zamilovaných, kde hrdličky vyjadřovali svou lásku, emoce a city. Postava se pomalu proplétala davem, Sakuře už jenom stačilo odhalit identitu nezbedníka. Pomalu pronásledovala pachatele, tak aby jí už byl na dosah ruky. Strhla mu kapuci z hlavy. Leknutím ustoupila dva kroky zpět.

"Mistře Kakashi? Jste to vážně vy, mistře?" zabrblala Sakura.
"Ohh, Sakuro, dostala jsi mě." zasmál se Kakashi a začal se levou rukou drbat na hlavě.
"Ale já to nechápu, to vy jste všude rozházel ty květy?" zeptala se rozpačitě Sakura. Nečekala od mistra takové věci, natož aby někomu veřejně vyznával lásku. Rudá barva se jí pomalu začala projevovat na tvářích.
"No, ehmm, asi jsem to udělal." odpověděl Kakashi.
Sakuře to vážně nedalo, do koho by mohl být tak mistr zamilovaný. Jak to že si toho ještě v týmu 10 nevšimli. Až teď si vlastně uvědomila, kde oba stojí. Před nimi se rozprostíralo pódium, kam vystupovali odvážlivci. Kakashi někomu dal povel a dalších několik postav vystoupilo na jeviště. Postupně kápě odhrnovali, Sakura v nich poznávala své přátelé. Naruto vystoupil řady a ujal se místa u mikrofonu.
"Víte, na dnešek jsem se připravoval hrozně dlouho, chtěl jsem říct, jak moc mám rád, noo, svou holku, ale došlo mi, že nemám rád jenom jí. Vlastně mám rád celou vesnici, dattebayo. Ale i jednoho člověka, bez kterého bych se v nouzi neobešel. Vždy ta osoba měla rady po ruce, zachránila mi několikrát život na misích, kryla mi záda a nikdy nenechala v nouzi. A já jsem se rozhodl, že ani já jí dnes nenechám v nouzi. No, chtěl bych říct, že všichni co jsme tu nahoře, máme určitě alespoň jedno společné, a to přátelství. Všichni co jsme tu, včetně našich senseiů a přátel i tam dole (mrkl očkem na Sakuru), prostě jsem chtěl dnes všem říct, že toho přátelství si vážím nade vše, co mi je drahé. Vy jste moje opona, moje hranice a cíl, jít dál. Bez vás bych tu dneska nestál, nebyl bych to já, tak jak mě znáte. Dnes bych vám rád řekl, jak vás všechny mám rád." Vypustil ze sebe Naruto, začal se cítit velmi trapně před tím davem lidí. Avšak ho někdo ze zadu vzal za ruku. Otočil zrak na osobu vedle sebe a zahleděl se do krásných smaragdových očí. Za druhou ruku ho vzala Hinata, další se přidali a utvořili tak nádherný řetězec přátel, kteří chtěli těmto slovům věřit. Sakura v davu hledala Kakashiho, ale ten člověk se v pravou chvíli uměl ztratit jako pára nad hrncem. Ostatně po něm nikdo nemohl chtít, aby projevil své city navenek. Sakuře ztékaly slzy po tváři, nebyla smutná, ale šťastná, že našla, to co jí chybělo. Našla dnes opět víru, víru ve své přátelé.


Ať už cíleně nebo ne, od té doby se každoročně konal karneval se symbolem krásného květu.

Omluva příležitostným blogerům

9. července 2013 v 21:33 | Neithir |  Sloupky všedního života

Milí čtenáři,


chtěla bych se vám touto cestou omluvit za slíbené a ještě nedodržené. Věci se mají tak :
1) Povídka byla rozepsána a zanechána Tykví na pospas amatérovi jako jsem já :-D

2) Tickle odjela na tábor, proto nemohla povídku dokončit (nebo spíš se mi nelíbil závěr, tak jsem ho předělala :-D)

3) Bohužel jsem prodělala úraz na velmi důležitým prstě a bez toho to jde jak šnekovi závod

Ať už je to jakkoliv, ještě jednou se omlouváme. Tykev jsem byla v sobotu navštívit v táboře, kde mě rovnou zneužila k běhání (měli s návštěvou uběhnout určitou poznávačku) a co si budeme povídat. Kopeeeeec jak Mount Everest, bez dechu, sýpajícím kašlem jsem to chtěla vzdát již v půlce, zachránilo nás snad jen že druhá půlka už byla z kopečka :-D. Upřímně, vědět dopředu co mě čeká, napsala bych jí dopis, ať si udělá nějakého strašáka a vydáváho za mně! Moc od reality by se to nelišilo, jsem taky takové malé strašidlo :-D. Ale s úspěchem vám oznamuji, že jsme si urvaly druhé místo. Congratulations!! :-D Ale za ten den mě čekalo mnohem více překvapení, například přebrodit řeku bosa (ta voda byla normálně strašně studená, kdo by to řekl, navíc šlapat po takovém kamení, chudáci moje ťapky) a nééé jenom jednou, dohromady čtyřikrát. Navíc naší túru k tomu zapít na stánku s teplou kofolou :-D. K dalším změnám, co u mě došlo, bylo vzhledově. Nechala jsem se ostříhat, když mě Tykev viděla (nejdřív mě nepoznala), přestala se se mnou bavit, nakonec pak mi oznámila turnaj v běhání. Ok ok, dost o mě. Tickle se v pátek již navrací, bude sem plodit a rvát hafo výplodů své fantazie a měl by blog dostat konečně nějaký řád. Snad se brzy dočkáme i premiéry vraždící bestie v Konoze. :-D

S pozdravem Neithir


P.S. - Rovnou publikuji i první povídku na blogu! :-)