Není nad růžový květ

9. července 2013 v 21:45 | TickleHoldies |  Povídky
Dnešní večer strávím nejspíš ve společnosti mé maličkosti, na větvi nejvyššího stromu rostoucího u skály nesoucí tváře všech hokagů z Konohy. Samotu jsem schválně vyhledala, neboť se blíží den zamilovaných a s ním i "praštěná" soutěž o nejzamilovanější pár ze Skryté Listové vesnice. Jako každý rok se za mnou stavěly dlouhé zástupy kluků a jako každý rok jsem je opět odháněla výmluvami, výhružkami a nebo pak silou (šanaróó!!!). Hlavní ulice vesnice byly posety všelijakými páry mezi nimiž bych našla pak i své přátelé. Z hlavy jsem nemohla vyhnat jen jednoho jediného a ten je bůh-ví kde. Navíc by určitě ani o mě nestál. Vrátila se ve vzpomínkách opět na misi, kdy spolu s Narutem měli Sasukeho přivést zpět do Konohy. Sama si moc dobře uvědomovala, jak moc se od obou vzdálila. Nikdy se jim nevyrovnala, nikdy nebyla užitečný člen týmu Kakashi. Všichni měli nadprůměrné schopnosti, byli géniové. Tak či onak Sakura Sasukeho z hlavy dostat nemohla, věděla moc dobře, že je to právě její princ, který jí dokáže srdce rozbušit tak nahlas, že jej slyší až samotný kraj světa. Celá ponořená do svých myšlenek snila o tom, jaké by to bylo přijít na tu soutěž se Sasukem, ukázat jim všem, že není osamělá. Naruto přicházejíc jako vždy v nevhodnou chvíli již dobrou půl hodinku sledoval zamyšlenou Sakuru.

…. Hmmm, zajímalo by mě, nad čím přemýšlí … zadumal se Naruto. Samozřejmě nenapadlo ho nic jiného než Sakuru překvapit.
… kdybych jí obešel a ze shora vylekal, byla by pořádně překvapená … zakřenil se jako obvykle, když vymyslel pořádnou kravinu.
Sakura se prokousávala vzpomínkami na Sasukeho a původní tým Kakashi, chuninské zkoušky a společné mise. Naruto se nepozorovaně připlížil ke stromu, kde seděla Sakura, vylezl na strom poblíž, tiše proklouzl na větev nad dívkou a pak rychlým pohybem s pomocí soustředěné chakry do nohou se zhoupl kolem své osy o 180'. Sakura s výkřikem a rychlým instinktem nahromadila chakru do pěsti a silně někoho udeřila do hrudníku. Ten skončil dvacet metrů opodál v prasklině, kterou v zemi vytvořil silný náraz. Okolo něj se rozvířil prach 3 m vysoko. Sakura nejdřív spěchala k místu, kde leželo bezvládné tělo, když plně rozpoznala identitu rebela, postavila se nad něj s rukama sepjatýma na hrudi.
"Uuhh Saaku-roo, pomož mi." Pomalu zvedal levou ruku nahoru směrem k Sakuře.
"Naruto, ty pako. Můžeš mi vysvětlit, co to jako mělo znamenat?" nenechala se Sakura obměkčit.
Naruto stále hlavou zabořen do zkypřené půdy rychle odpověděl : "Chtěl jsem tě překvapit, když jsi tam byla tak smutná a sama …"
Sakura se zamyslela. Věděla že má pravdu, on měl totiž (i když to sám někdy netušil nebo jsme tvrdili opak) vždycky pravdu. Zabolelo jí to, i když si to připustit nechtěla. Vší brutálností Naruta vytáhla na nohy. Naruto zasténal, byl celý rozlámaný. V životě si nepamatoval moment, kdy ho všechny kosti tak bolely. Naruto si hledíc na své odřeniny a podlitiny zaujal opět Sakuřinu pozornost.
"Co to tu vlastně provádíš? Myslela jsem, že budeš někde s Hinatou a probírat zítřejší oslavy." řekla plná závisti.
Naruto si povzdech. Sakura se mu zdála být tak .. jiná, jako by jim to snad ani nepřála. Nebo jí něco trápilo a chtěla to před ním skrýt. Sklopil zrak dolů a pomalu začal polykat písmenka: "Nooo, ehm, myyyy, chtěli jsme se sejít tady, přece je tu klid a nikdo by nás nerušil, dattebayo."
Sakura se zamračila ještě víc než před tím. Nezlobila se na něj za tu ptákovinu (ostatně on se jich už na vyváděl tolik, že už to nemohlo ani Sakuru vykolejit), ale že měla ještě za ním přijít Hinata. Skoro každý ve vesnici si už někoho našel, komu plně důvěřoval, na koho se mohl spolehnout, koho měl víc než rád. Chtěla by zapomenout na Sasukeho a také mít někoho takového.
"Huuh, no jo, já stejnak za chvilku zmizím, tak tu budete mít klid. Půjdu .. nooo … mám ještě něco u Hokage-sama." vymluvila se Sakura. Naruto moc dobře věděl, proč odchází, ale ani jeho nenapadl dobrý důvod, aby s ním zůstala.
"No víš, mohla by jsi nám pomoci, dattebayo. Vůbec nevíme co máme udělat za scénku, Sakuro-chan." pokusil se jí zdržet Naruto. Sakura však vůbec nechtěla nic slyšet o tom, natož vymýšlet stupidní scénky pro Naruta a Hinatu. Ale daleko více jí vadí čas strávený o samotě se svými myšlenky. Avšak se rozhodla, že naloží se svým časem jinak, než přemýšlet nad tady tou ztrátou času.
"Promiň Naruto, ale raději ne. Mám ještě nějaké záležitosti u Hokage-sama, měla bych se tam stavit co nejdříve." Odpověděla Sakura a otočila se směrem pryč od nechápajícího Naruta.

Hinata dorazila asi 5 minut poté, co Sakuru Naruto naposled viděl na obzoru. Všimla si jeho zmateného výrazu, avšak netušila, zda se ho má optat, co se vlastně děje. Jsou spolu teprve krátce, nechtěla to nějak pokazit nebo ho přivést do rozpaků. Přes to upustila uzdu své zvědavosti a Naruta se optala.
"Co se děje, Naruto? Stalo se něco?"
"Ale, byla tu Sakura-chan a nebyla nějak moc veselá. Myslím, že jí něco trápí."
"Taky jsem si všimla, myslím že jí trápí současná situace, kdy jsme - jako její přátelé - šťastní a zamilovaní. Ještě stále nejspíš myslí na Sasukeho." vydedukovala Hinata.
"Myslíš že jí můžeme nějak pomoci a rozveselit, aby zapomněla na Sasukeho." snažil se najít nejlepší řešení Naruto.
"Myslím, že jsem na něco přišla, ale bude to chtít spolupráci všech našich přátel. Uděláme malou misi pro Sakuru." usmála se Hinata rebelským úsměvem. Naruto pochopil, že to bude určitě moc dobrý nápad. A tak se oba rozutekli s novým cílem!
Sakura šla směrem k Hokage, kdyby Naruta napadlo jí sledovat. Avšak po 10 minutách si byla naprosto jistá, že se věnuje jen a jen své vyvolené. V klidu došla k akademii a začala opět pomalu vzpomínat na staré časy. Musela se sama pro sebe pousmát, lpěla jako menší na nepodstatných věcech a vůbec jí to nevadilo. Možná kdyby se více věnovala ostatním a zkoušela je více poznat, kdyby už samého počátku se snažila více porozumět Sasukemu samotnému, možná by se nikdy nestalo, že utekl pryč. Čím víc nad tím přemýšlela, myslela si, jak moc udělala chyb a jestli se jim v budoucnu vyvaruje. Pozorovala zpovzdálí západ slunce a nechala se prosvítit posledními paprsky.

Po nějaké chvilce už měla dost večerních osamělých momentů a raději se vydala směrem domů. Měli dnes velmi dobrou večeři, mohla by si pospíšit a přijít včas. Ale ani večeře jí moc radosti nedělalo. Hlídala si svojí postavu, aby nebyla jako Ina-prasečina. Chtěla mít vždy krásné křivky, hubenou postavu a skvělou výdrž, což i jako kunoichy potřebovala. Alee dnes se rozhodla, že vzdá hold úžasné kuchyni své maminky. Došla do uličky, kdy už z dálky mohla pozorovat vstupní dveře. Její pozornost upoutalo něco mnohem zajímavějšího a to padající květy sakury všude, kam člověk dohlídl. A tak místo večeře šla Sakura hledat pachatele, co rozhazuje po Konoze květy. Nebo se spíš do očí podívat zamilovanému bláznu. Tak či onak, musela na to přijít. Čím více míst prohledala, tím rozpačitěji se cítila. Doufala že to nemá nic společného s ní, i když si to v duchu přála. Najednou zahlédla postavu, která dělala neplechu právě ze střechy, ale měla přes sebe černý plášť s kapucí, nebylo možné zahlédnout tvář.
"Hééj ty!! Co si myslíš že tu vyvádíš, děláš v celé vesnici pořádný bordel!" zakřičela na postavu Sakura. Ta pohlédla na Sakuru, chvilku se rozmýšlela, rychle se obrátila a vzala nohy na ramena. Sakura se okamžitě rozběhla za postavou, chtěla potrestat toho blázna, možná by se jí pak spravila nálada, i když tomu nevěřila. Postava však utíkala rychle, nemohla jí jen tak předehnat, začala tedy zběsilá honička po střechách a v uličkách vesnice. Po nějaké chvilce se ocitli na samotném karnevalu zamilovaných, kde hrdličky vyjadřovali svou lásku, emoce a city. Postava se pomalu proplétala davem, Sakuře už jenom stačilo odhalit identitu nezbedníka. Pomalu pronásledovala pachatele, tak aby jí už byl na dosah ruky. Strhla mu kapuci z hlavy. Leknutím ustoupila dva kroky zpět.

"Mistře Kakashi? Jste to vážně vy, mistře?" zabrblala Sakura.
"Ohh, Sakuro, dostala jsi mě." zasmál se Kakashi a začal se levou rukou drbat na hlavě.
"Ale já to nechápu, to vy jste všude rozházel ty květy?" zeptala se rozpačitě Sakura. Nečekala od mistra takové věci, natož aby někomu veřejně vyznával lásku. Rudá barva se jí pomalu začala projevovat na tvářích.
"No, ehmm, asi jsem to udělal." odpověděl Kakashi.
Sakuře to vážně nedalo, do koho by mohl být tak mistr zamilovaný. Jak to že si toho ještě v týmu 10 nevšimli. Až teď si vlastně uvědomila, kde oba stojí. Před nimi se rozprostíralo pódium, kam vystupovali odvážlivci. Kakashi někomu dal povel a dalších několik postav vystoupilo na jeviště. Postupně kápě odhrnovali, Sakura v nich poznávala své přátelé. Naruto vystoupil řady a ujal se místa u mikrofonu.
"Víte, na dnešek jsem se připravoval hrozně dlouho, chtěl jsem říct, jak moc mám rád, noo, svou holku, ale došlo mi, že nemám rád jenom jí. Vlastně mám rád celou vesnici, dattebayo. Ale i jednoho člověka, bez kterého bych se v nouzi neobešel. Vždy ta osoba měla rady po ruce, zachránila mi několikrát život na misích, kryla mi záda a nikdy nenechala v nouzi. A já jsem se rozhodl, že ani já jí dnes nenechám v nouzi. No, chtěl bych říct, že všichni co jsme tu nahoře, máme určitě alespoň jedno společné, a to přátelství. Všichni co jsme tu, včetně našich senseiů a přátel i tam dole (mrkl očkem na Sakuru), prostě jsem chtěl dnes všem říct, že toho přátelství si vážím nade vše, co mi je drahé. Vy jste moje opona, moje hranice a cíl, jít dál. Bez vás bych tu dneska nestál, nebyl bych to já, tak jak mě znáte. Dnes bych vám rád řekl, jak vás všechny mám rád." Vypustil ze sebe Naruto, začal se cítit velmi trapně před tím davem lidí. Avšak ho někdo ze zadu vzal za ruku. Otočil zrak na osobu vedle sebe a zahleděl se do krásných smaragdových očí. Za druhou ruku ho vzala Hinata, další se přidali a utvořili tak nádherný řetězec přátel, kteří chtěli těmto slovům věřit. Sakura v davu hledala Kakashiho, ale ten člověk se v pravou chvíli uměl ztratit jako pára nad hrncem. Ostatně po něm nikdo nemohl chtít, aby projevil své city navenek. Sakuře ztékaly slzy po tváři, nebyla smutná, ale šťastná, že našla, to co jí chybělo. Našla dnes opět víru, víru ve své přátelé.


Ať už cíleně nebo ne, od té doby se každoročně konal karneval se symbolem krásného květu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Viola Viola | E-mail | Web | 14. července 2013 v 12:25 | Reagovat

Krásne!! ^^
Na začiatku som bola smutná, potom ma pobavil Naruto. Prekvapil ma Kakashi a dojal ma záver. Môžem povedať, že to bola výborná jednorázovka! Kawai! ^^ Arigato gozaimasu, hlboká poklona n.n

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama