Srpen 2013

Nábor nového člena

14. srpna 2013 v 21:24 | Neithir |  Strážkyně Harmonie
Dnes bych chtěla tento díl věnovat dívce, která dodala našemu příběhu dodala to nejpodstanější, bez ní by to byl příběh bez významu ... dnes je to věnováno *Viole-chan*!

Nad malou vesničkou v údolí mezi horami na soutoku dvou řek se rozzařovali první paprsky ranního slunce. Tři postavy v ninja oblecích sledovali klidnou krajinu. Všichni měli na obličejích masky, na čele vyrytý znak ying yang. Byli to takzvaní strážci harmonie.
"Další nový klidný den." povzdechl si jeden z nich.
"Dej si pozor na přání, Akiro." upozornila ho druhá postava s dlouhými červenými vlasy.
Akira byl vysoký tak 193 centimetrů, tmavovlasý na krátko střižený, s vypracovaným tělem a snědou pletí. U strážců byl už rok, oproti ostaním je to jen chvilka. Sám si ale myslí, že již našel místo, kam patří.
"Měli bychom zajít do pevnosti, vyslechnout si noční strážce, Satsuki." dodala třetí postava po chvilce ticha. Měl velmi příjemný melodický hlas.
"Máš pravdu, Tadeo." souhlasila druhá postava žensksým hlasem.
Tadeo byl strážcem již od počátků této organizace, dobrých 14 let. Sám dlouho velel jednotkám, avšak se pak stáhl do pozice učitele nových strážců. Věděl nejlépe, co tato práce obnáší, kdo má na to povahu udržet tajemství za každé situace nebo se snaží najít, v čem člověk vyniká a mohl by to využít u strážců. Satsuki u něj také skládala zkoušky. Avšak ona byla dočista na jiné úrovni než ostatní. Moc ho tedy ani nepřekvapilo, že to právě ona byla zvolena do velení. Akiru našla Satsuki, když před něčím utíkal. To právě díky ní se stal strážcem, učil se od ní. Tadeovi přišlo, že ale až moc se na ní stal závislým, vzniklo mezi nimi nejspíš pouto, které by u strážců nemělo být.
Vydali se lesem dolů do údolí. Na okraji lesa byl skryt vchod z pevnosti. Tam na ně již čekali tři skupiny ninjů, vždy skupina po třech.
"Kde je čtvrtá skupina?" zeptala se je dívka.
"Nevíme, zatím nepřišla zpráva od nich." pověděl jim jiný zahalený ninja.
"Budeme muset za nimi vyslat tým, zkontrolovat situaci." dodala jejich velitelka.
Strážci se na sebe zahleděli. V tom uslyšeli kroky příchozýho.
"Satsuki-sama, mám pro Vás zprávu od východního týmu." odpověděl zadýchaný ninja.
"Dobře, povídej." naslouchala netrpělivě.
Ať už to bylo cokoliv, neměla z toho zrovna nejlepší pocit. Dalo by se říci, že špatný pocit.

Za necelou hodinu stáli Satsuki s Akirou na prahu domu klanu Yanagi. Kano právě snídal, dal jim pokyn, aby mu sdělili, proč ho ruší při jezení. To vlastně on založil strážce harmonie, musí ochraňovat klan s vesnicí. Samozřejmě že musí znát všechny informace, nic se nesmí dělat za jeho zády. Taková byla pravidla. Satsuki se podívala na dvě malé dívenky, co si hráli na nádvoří. Malá Sachi a Sayuri. Zachvilku je opět čekal tvrdý výcvik, snažili se o velký rozvoj jejich schopností už tak v raném věku. Děvčátka byla bloňďatá s velkými modrýma očima, k tomu ještě narozena ve stejný den. Dvojčata. Sachi byla silnější, trénink zvládala bez problémově. Avšak Sayuri byla slabší, něžné a milé povahy. Nikdy nikomu nechtěla ublížit a zvlášť né své sestře. Kano je nutil bojovat proti sobě, že prý jim to usnadní trénink. Satsuki dost času trávila s malou Sayuri, aby jí pomáhala zvládat lekce a mohla se tak stále držet rychlého tempa tréninků.
"Tak co se děje, Satsuki?" otázal se vysoký, statný muž, upřeně hledící se svými zelenými očima na dva klečící ninji před sebou. Satsuki mu podala zprávu, ten jí jen s otráveným výrazem přijal.
"Co je to?" zeptal se.
"To přišlo dnes ráno od východního týmu." odpověděla mu.
"Dobře, denní tým už nejspíš k nim dorazil."
"Ehm, ne. Vydala jsem rozkaz, aby zůstali opodál a kryli noční tým, který zatím získává informace." dodala Satsuki.
"Myslel jsem si to." povzdechl si a podíval se směrem k lesu.
"Stáhni noční tým, Satsuki, a vydej se s Akirou pátrat dál. Chci tu mít co nejdříve souhrnou zprávu, kdo to z Akatsuki byl, co tu dělali, proč zrovna jsou zde ... všechno. Jděte!" rozkázal Kano. Hiroki je však zastavil, než se rozutekli.
"Nevím, zda-li je to dobrý nápad poslat na Akatsuki jenom dva z našich strážců." a pousmál se na Satsuki.
Hiroki byl její učitel, vážený člen klanu Yanagi. Vzal Satsuki k sobě domů, když neměla kam jít. Díky němu si opět mohla připadat jako doma, vybudovat si nové vztahy. A ona na oplátku přísahala, že je bude všechny ochraňovat. Hiroki jí měl rád jako svou dceru, o toho víc překvapilo, jakým talentem překypuje.
"Nebojte se, vezmu si sebou i denní tým, bude nás více." odpověděla mu dívka.
"A co takhle snídaně, vy dva stážci! Hladoví nebudete moc platní." vyběhla na ně Takara.
"Ty si snad děvče zlaté myslíš, že nepotřebuješ jíst?" a v ruce jim podávala snídani.
Akira se hned pustil do snídaně, ten se trápit hlady nenechal. Satsuki si jí opatrně uložila do taštičky na zádech.
"Arigato Takara-sama." poděkovala dívka.
Kano znechucen raději odešel. Neměl jí v lásce, opovrhoval jí, nepatřila do rodiny. Přes to se tak k ní chovali ti dva staří blázni, jako kdyby měla své místo zde.
"Trápíš nás, Satsuki-chan." povzdechl si Hiroki.
"To bych vážně nerada. Ještě jednou, arigato." a vydala se na cestu. Akira se okamžitě přidal k ní.

Mezitím v Deidarovi skrýši ...
"Vypadá to tu tak, jak jsme to tu nechali." přemýšlel Itachi.
"Čekal jsi snad rekonstrukci bejváku, když jsi mě odtáhl sebou?!" začal vyšilovat Dei.
"Vlastně jsem si před tím nebyl zcela jist, jestli jsi tu žil sám a nebo jestli jsi měl i společnost." odpověděl mu Itachi.
To Deidaru ještě více rozzuřilo, vztekle na něj spustil.
"Néééé ty - ty." zastavil se a přemýšlel, jak bude dál pokračovat, nebo jaký název na něj použije.
" Překazil jsi mi všechny plány. Mohl jsem být už králem umění, mít tu davy bab a dělat si tu, co chci." začal poté lapat po dechu. Vážně ho naštval a ještě k tomu se na něj tváří, jak kdyby ho to vážně nezajímalo.
"Ach tak." prohlásil nudně Itachi.
"Nebýt toho, že jsi mě chytil do genjutsu, tak by jsi nikdy nevyhrál. Musel jsem kvůli tomu jít do té hnusné jeskyně a dělat přihlouplé úkoly. Myslíš si, že tu za ty roky někdo .... počkat!" zvolal překvapeně. Nevšiml si sochy, která stojí za Itachim. Byla stejně vysoká jako on a i stejnou podobiznu, celý hlínový Dei. /Co tu k sakru dělá ta socha?!/ přemýšlel dál Deidara. Musel začít vzpomínat, co se vlastně událo, před rokem a půl. Itachi se procházel po té velké místnosti, narazil na malou zaprášenou knížečku. Když jí otevřel, vylekal se. Nechápal. Hleděl sám na sebe namalovaného na těch stránkách. Ale daleko menší a mladší. Byl tam namalovaný i jeho malý bráška, Sasuke. Chvilku zůstal hledět na bráškovo obrázek. Pak si prolistoval další obash knížečky. Kdyby to maloval Deidara, nebyl by tam Sasuke, ale už né vůbec Kushina s Minatem, nebo dokonce Kakashi. Musel to malovat někdo, kdo je všechny znal. Deník se mu pomalu sesunul z ruky, chytil jej na poslední chvíli. Vypadala mu z ní stará fotografie. Itachi jí pomalu zvedl, aby jí mohl otočit a podívat se na ní. Když jí rukou otočil, přišli na něj mrákoty. Srdce se mu málem zastavilo.
/To není možné, vždyť je mrtvá!/ ujišťoval se Itachi. Do toku jeho myšlenek mu skočil Deidara.
"Ajóó, myslím, že tu se mnou bylo nějakou chvilku děvče, jak se to jenom jmenovala ..." a hluboce se zamyslel.
"Ame no Uzume." odpověděl mu Itachi.
"Jo, přesně tak. Počkat! Jak to víš? To mi zase lezeš do makovice?" opět se začal červenat vzteky Deidara.
/Sakra, to jsem snad zase pod genjutsem?/ a snažil se zjistit, jestli doopravdy není pod jeho technikou. Itachi se na něj zahleděl. Po nějaké chvilce nakonec promluvil.
"Myslím, že jsme našli dalšího do party."

Příprava mise

10. srpna 2013 v 19:36 | Neithir |  Strážkyně Harmonie
Tsunade opět pracovala dlouho do noci. Ty štosy papírů jí přijdou nekončné. Konečně dočetla, to co potřebovala a mohla se nyní soustředit na psaní souhrnné zprávy. V tom jí zmatená holubice převrhla kafe. /Zpráva?!/ překvapilo to Tsunade. Je tolik hodin, pomalu třištvrtě na čtyři. Rozhodně to nemohla být zpráva od nějaké blízkého týmu. Ti respektují úřední hodiny, alespoň si myslí, že je to už při své přítomnosti v pracovné už naučila. Tsunade vzala opatrně holubici a sundala z ní zprávu. Pak jí pustila z okna, aby si mohla najít místo k odpočinku. Na hlavičce papírku byl nakreslen zvláštní znak. Z toho co si dále přečetla, neporozumněla vůbec ničemu. Usoudila, že budou muset nejdříve rozluštit ten znak a najít příslušné informace o tom, co vlastně požadují. Bude muset zprávu donést na dešifrovací oddělení, bohužel až v rozumnou hodinu. Zahleděla se znova na zprávu.
Hokage-sama.

Jsme připraveni převzít odpovědnost za svitek. Pošlete prosím co nejrychleji tým pro ujednání podmínek, přenosu svitku a zabezpečení jej.

Žádný podpis nebo datum, kdo jej vůbec a kdy vyslal. Zbývalo tedy přijít na kloub toho znaku a začít připravovat spolehlivý tým. Lámalo jí hlavou, kdo by mohl být tak drzý a neslušný, aby nenapsal vůbec o co jde blíže. Tsunade se posadila ke stolu a opět se vrhla na svou práci. Až dorazí Shizune, zprávu předá jí a ona se už postará. Ale nejspíš jde o zprávu, která vyžaduje co nejvíce bezpečnosti, vzhledem k podání tak málo informací. Povzdechla si. To bude opět krásné ráno.

O tři hodiny později ...
Do velké místností vešla Shizune a nesla konvici s čajem. Podívala se směrem k Hokage-sama. Byla otočená zády ke dveřím a dívala se na probouzející se Konohu. Bylo opravdu krásné ráno.
"Dobré ráno, Tsunade-sama. Doufám, že jste si v noci alespoň trochu odpočinula." a zadívala se starostlivě na svou dlouholetou přítelkyni. Postavila šálky a konvici na stůl, chtěla čaj i rozlít do šálků, ale Tsunade jí zastavila.
"Na to bohužel nemáme čas Shizune. Nejdříve dej pokyny, aby se shromáždili v tuto hodinu tito jouninové a pak hned zajdi s touto zprávou na dešifrovací oddělení." a podala tmavovlásce dva papírky. Shizune nejdříve nechápala, pak pochopila podle zprávy. Okamžitě vyslala znamení lidem na tom seznamu, který sestavila Hokage a pak rychle spěchala k dešifrovacímu týmu. I tam se na zprávu zahleděli velmi rozpačitě.
"Co máme hledat, Shizune-sama?" zeptala se jí dívka v brýlích.
"Musíme vědět od koho je ta zpráva. Popřípadě jestli se tam neukrývají další skryté poznámky. Potřebujeme i rozluštit ten znak, Hokage na to spoléhá." dodala Shizune.
"Dobře, hned se do toho pustíme." přikývla a odešla z mísnosti.
Shizune se navrátila do pracovny k Tsunade.

O dvě hodiny později ...
Do pracovny vešel poslední z povolaných jouninů Hatake Kakashi. Tsunade si je nejdříve změřila pohledem, zkontrovola, jestli jsou už doopravdy všichni. Musela nejdříve vyslat spolehlivý tým do Kamenné země. Znovu si rychle přečetla zprávu, pak se zahleděla na znak, který jí velmi připomínal strom. Pak přejela prstem stejný znak umístěn na spisu.
"Říká vám něco jméno Yanagi (= vrba)?" zeptala se.
Kakashi se na ní zahleděl. Jak by to nemohl vědět. Společná mise jejich týmu, ještě před tím než Obito ... (a zaťal pěst).
"Dobře tedy. Povím vám to nejdůležitější. Tento klan se vyznačoval jednou velkou zvlátností, která byla využita při poslední válce ninjů. Umí totiž využívat podstatu elementů, především tedy umí sílu živlu přeměnit na chakru. Pokud nepřítel využíval ninjutsu na základě živlů, dokázali to ve mžik proměnit ve svůj prospěch. Ve svém hlavní klanu se ale předávali i jiná tajemství. Pokud je mi známo, šlo i o tajnou techniku, který jeden z nich poté prohlásil za zakázanou a svěřil jí Listové. Během války došlo k velkému oslabení tohoto klanu, a to díky i samotným použitím této techniky. Když byla vesnice ve vážném ohrožení, Kenshin Yanagi se snažil spojit všech pět živlů a stalo se nevyhnutulné. Síla se mu vymkla z rukou a místo pomoci se dostavili katasrofální účinky této techniky. Kenshin zničil celou vesnici i s lidmi, kteří byli právě v ní." dovyprávěla Tsunade. Všichni jí sledovali se smíšenými pocity. Měla by jim vysvětlit, proč se nyní zde nacházejí, aby mohla nastat velmi oblíbená úvaha, zda je to dobrý nápad.
"Hiroki Yanagi, otec Kenshina, svitek zapečetil a žádal, aby už nikdy nebyl použit. Nyní však žádají, aby byl svitek pěti živlů navrácen pod ochranu klanu." dodala jim.
"Já myslel, že krom Hirokiho pomalu nikdo nepřežil." zamračil se Kakashi.
"Ne. Kano, syn Kenshina přežil a snaží se nejspíš o obnovu klanu. Dle dalších informací sjednotil všechny příbuzné do jedné vesnice nebo alespoň do okolních." odpověděla mu.
"Ale pokud jim navrátíme svitek, je dost pravděpodobné, že jej budou chtít použít, nebo ho dokonce budou chtít jiní pro své účely." řekla Kurenai s jistou obavou v hlase.
"Ááhh to si nemyslím. I kdyby svitek někdo vzal, někdo nezodpovědný nebo dokonce Orochimaru, nedokázal by techniku správně použít. Děti z klanu se už v raném věku podrobují těžkému výcviku soustředění se na chakru elementů. Který z vás je schopen využít chakru ze živlu?" promluvil vědomě Shikaku.
"Je to vrozená schopnost, nemůže jí užívat každý, něco jako kekkei genkai. Ale spojit všech 5 živlů, to je vrchol této techniky." dokončil Kakashi.
"Dnes večer se ještě utvořená skupina vypraví do této vesnice a spojí se s vůdcem klanu Yanagi. Kakashi, budeš kapitánem týmu a povedeš je. Znáš tuto oblast nejlépe. Vezmeš sebou svůj tým. Doplní vás ještě Kurenai s Hinatou, Jiraiya souhlasil, že se přidá také, dálé kapitán Yamato a Shikamaru." sdělila jim Tsunade.
"Teď se vydejte to oznámit nepřítomným, v šest hodin vás tu všechny očekávám pro podrobné informace. To je prozatím vše." domluvila Tsunade.
"A co my ostatní?" optal se Gaii.
"My budeme druhá skupina, která bude přepravovat a ochraňovat svitek, že?" pousmál se Shikaku.
"Přesně tak." souhlasila Hokage, překvapená správným úsudkem. Všichni se opět rozešli, Kurenai okamžitě vyrazila najít Hinatu, Kakashi zas své studenty. Sešel se s nimi v poledne v jedné restauraci. Jako vždy, nedorazil na čas.
"Áááhh, ohaio!" pozdravil je Kakashi.
"Kde jste byl tak dlouhooo? Měli jsme se sejít už ve dvanáct tu a už je jedna hodina!" rozkřičel se Naruto. Sakura na souhlas přikývla, Sai už tak nějak tušil, co bude následovat.
"Omlouvám se, ale to víte. Přeběhla mi po cestě černá kočka ..." než domluvil, byl přerušen.
"Hááááh - to už známe!" znovu zvýšil hlas bloňďatý mladý hoch.
"Dobrá, dobrá. Tak bych vám měl asi sdělit, proč jsem vás sem zavolal." zkusil je napnout znovu Kakashi.
Naruto zcela vyčerpán hrou mistra se snažil, aby vypadal, že ho to už dávno nezajímá. Aby mu to z části oplatil.
"Mělo by nás to vůbec zajímat?" odfrkl skrz našpulené rty s výrazem stále uraženého člověka.
Kakashi se po nich podíval, zkontroloval, jestli už přetýkají zvědavostí. Sakura zaháněla vnitřní já, Sai se snažil zorientovat ve všech těch emocích, ale nemohl je zcela prokouknout. Kakashi se opět začal smát.
"Čekal jsem, že mě pozvete na oběd." a rozhodil rukama. Naruto se Sakurou zrudli. Sakura začala hromadit chakru do pěsti, že ho praští tak, že na to nikdy nezapomene. Avšak Narutův křik byl slyšet ještě o dvě ulice déle ...

Nadešel čas

9. srpna 2013 v 14:32 | Neithir |  Sloupky všedního života

Zdravíme vás obě dvě!


Samozřejmě musíme vám sdělit novinky, moc jich není, možná že jich bude více, až se bude i něco nového díti. Momentálně bych se mohla vrhnout na trable malé piňďulíny :D. Zlobí, zlobí a ještě jednou zlobí! Nejen že že tak hrozně zlobí, ona ale FAKT ZLOBÍ! Napapá se a pak jde kousat všechno živé. To jak se má ráda s koucourem, to už jsem vám napsala. Ale čím dál tím častěji má náladu ho honit po baráku, aby ho pořádně potrápila. Jen doufám, že tu kocourek s námi vydrží co nejdéle, z toho lekání a tahání většinou pění a i když Jenny dostane pořádně nafackováno (kdy jen pokrčí hlavu a pak na něj čumí, co si to dovolil), začne opět honička, protože ona se jen tak odradit nenechá. Jak to tak vidím, to malé se nebude snad bát ničeho. Možná co vás s ní ještě pobaví ... tuhle provokovala naší velkou Berušku (rasa Leonberger), Beruška je totálně klidný pes, nenechá se jen tak zviklat k nějaké té špatnosti. Potřebovala si protáhnout záda na zemi a ta malá rošťanda jí začala holit ... dopadlo to tak, že malá piňďulína měla chlupy všude a na obličeji vousatou bradku, ale i z velké klidné Berušky se stala rebelka, kdy se toto obrovské stvoření rozhodlo po zahradě honit to malé. Vskutku, ta malá měla takový strach, že zdrhala, pak se velkou snažila uklidnit svým velkým štěkáním. Avšak Beruška se nedala a dorážela na ní, že teď je čas, kdy si bude hrát s malou piňďulínou ona :D

Další věc, jak určitě víte, tak puberta přichází na každého. Naše malá SasuTykev už také dospěla do tohoto krásného věku, kdy teď vážně s ní vyjít je jako s tikající výbušninou ... totiž aby jste rozuměli, bouchne vždy v nepravou chvíli a na nepravého člověka. Vždycky to odnesu jááááá, dattebayo! Mám vám vzkázat, že je to nyní EMO-Tykev, kdy jsme se dohodli i na jednotném překladu slova Emo :D. Abych vám to přeložila taky, tak naše SasuTykev je teď velmi emotivní "olčinka" (holčinka), s myšlenkami na řezání, bulení, vzteklost a nervová zhroucení. Ona byla tak upřímná, že jsme se u toho vážně obě tak nasmáli, protože se furt hádáme :D

A teď už se konečně dostávám k závěru. Jak víte, nedávno jsme spolupracovali s Violou-chan, potřebovala jsem jméno pro svou novou postavičku a to se díky bohu také povedlo.
1. Ame no Uzume (bohyňa úsvitu)42.9% (9)
2. Sento Eregansu (bojová elegancia)4.8% (1)
3. Jiyuna Tsuyoi (tá nespútaná sila)9.5% (2)
4. Akai Oni-Makka (tá červená, karmínovočervená-démonka)19% (4)
5. Fainaru Katsu (konečná výhra)23.8% (5)
Ze jmen, které jsme dostali od Violy-chan, tak jsme vybrali 5 nejkrásnějších, i když pevně věřím, že i ty ostaní časem použiji, aby nevyšla v niveč. Naše Tickle si oblíbila Fainaru Katsu, já jsem fandila Ame no Uzume. A jak vidím, tak jsem se dočkala i výhry (což těžce nesla Tykev, musela jsem slíbit, že tam bude i další hrdinka s jejím jménem :D).
No myslím že jsem vás tu už zdržela déle než jsem plánovala. Brzy se tu objeví i druhá kapitola, tak snad vás také potěší.

Přeji kráááásnýýýý víííkend!!!

Vaše Neithir-chan :P

Akatsuki kují plány

4. srpna 2013 v 22:19 | Neithir |  Strážkyně Harmonie
"Dle tohoto plánu, jenž jsem vám nyní sdělil, budeme potřebovat menší výpomoc i svitek 5 živlů." pověděl Pein.Všichni se zamysleli. Takže nutně potřebují někoho nového do týmu, aby plán byl úspěšně vykonán. Itachi si všiml Tobiho přešlapování. Čekal, že si opět začne hrát na chytrolína a sdělí všem něco velmi přihlouplého.
"Zamyslete se všichni dobře, jen tak někoho nemůžeme zasvětit. Jestliže znáte někoho důvěryhodného a silného, kdo by nám mohl přispěti svými schopnostmi, ubezpečte se, že jej doopravdy můžeme přijmout. Pak ho přiveďte sem." dodala s klidným hlasem modrovlasá žena.
"A doufám, chlapi, že vyberete končně nějaké pořádné ženské! Ne že by jste mi nestačili, ale není se na nic zajímavého dívat!" rozvášnil se Tobi.
/To jsem si mohl myslet/ poznamenal si v duchu Itachi. Zahleděl se znova na jejich vůdce.
"A co ten svitek 5-ti živlů?" zeptal se.
/Opět mu nic neuniklo/ zvážnil Pein.
"Ano ano, podle mých informací se svitek má navrátit zpět do své vesnice, kde byl vytvořen. Byl odtamtaď vzat při poslední velké bitvě. Klan Yanagi požádal Konohu o dočasnou ochranu, dokud se sama nepostaví na nohy. Překvapuje mě, že o tom nic nevíš, Itachi." a upřel na něj pohled.
Jak by si to nemohl pamatovat. Jako ANBU Skryté Listové měl na starosti mnoho tajemství.
"Klan byl během války skoro vyhlazen. Docela mě zaráží, že by si tak po krátké době chtěli vzít tak důležitý svitek zpět." dodal Itachi. Pein si ho změřil pohledem.
"Tak či onak, víš nejvíce informací. Ty a Deidara půjdete předem, zmapujete oblast a připravíte pasti kolem vesnice." vydal rozkaz Pein. Deidara nemohl popadnout dech, cítil se naprosto podrazen!
"Háááh! To odmítáám! Měl jsem skrýš kousek od té vesnice, znám to tam jako své boty. Chci jít sám, nééé s tím rudookým drzounem!" vykřičel se na celou skrýš.


Pein k němu vyslal vražedný pohled, snažil se ho očima probodnout. Dei zaťal zuby, věděl co mu velitel opětovně řekne.
"To byl rozkaz! Už jsem rozhodl." ukončil debatu a odešel z místnosti. Konan ho následovala.
Povzdechl si. /To mám jako několik týdnu strávit zrovna s ním?!/ a zahleděl se na Itachiho. Vylekal se, když zjistil, že ho pozoruje už dýl. Ve tváři měl ten typický kamenný výraz, jako vždy.Itachi se pohl směrem k němu, v klidu prošel a pak zachvilku promluvil.
"Neboj se, taky z toho nemám moc velkou radost." a pokračoval dál k východu.
/Áááá jak já ho nenávidím!/ zavrčel si pro sebe, ale pomalu loudavým krokem ho následoval.
/Už teď mi leze na nervy a to je teprv začátek ... / upřel mu na záda vyčítavý pohled.

Již ten nějaký kilometr od jeskyně se Itachi uchýlil k rozhovoru s Deidarou.
"Myslíš, že bychom mohli tvou skrýš využít jako základnu?" zeptal se ho s klidem stále pokračující v cestě. Deidaru to vytočilo, ani na něj nepohlédl, když s ním mluvil. Nestál mu ani za pohled! Ale uznal, že to bude dobrý nápad. Bude prázdná, nikdo krom Akatsuki ho tam ještě nevypátral.
"Áhh, to bude asi nejlepší." utrousil mezi zuby.
Přece jenom, měl tam hlínu, také své předešlé výtvory. Mohl si zde znovu pohrát a předvést konečně Itachimu pravé umění. Všiml si, že Itachi přikývl. Nezbylo mu tedy nic jiného, než se společně vydat vstříc novým plánům.

Novinky!

4. srpna 2013 v 21:03 | Neithir |  Sloupky všedního života

Zdravím přítomné čtenáře!


Nejspíš někteří čekáte na nové novinky, nemohu říci že by se toho stalo tolik, abych zaplnila spoustu řádků povídáním o tom, ale snad něco napíši, tak aby to stačilo a pohltilo čtenáře. TickleTykev na mě vážně nešetří, v pátek jsme byli spolu opět nakupovat a s drzostí prohlásila toto: "Od toho Tě snad mám, jsi moje kasička!" - No chápete to? :D Měla bílou čokoládu, pak jsme nakupovali hadry, objevili jsme i krásné sešity, takže jsme koupili i něco na další školní rok. Pak nadcházel zmrzlinový pohár s babičkou, opět mě má drahocenná sestřička nešetřila a s úsměvem prohlásila "Musím si vybrat něco drahýho, když to platíš Ty." :D Tak bych asi shrnula SasuTykev!

Bohužel jsme koupili i hafanům pamlsky, pochutnali si. Ten kdo to už nemohl rozkousat, měl smůlu. Malá piňďulína si to nashromáždila na jeden kopeček a odtamtuď vyštěkávala všechny, co by si chtěli jen čuchnout. Ironické na tom bylo, že místo toho aby to papala, tak kolem toho lítala jak pošuk. Nakonec si to rozdělili a už se nikde nic neválelo. Nejvtipnější bylo, že i tak dle toho vypadala ty fufínka. Pamlsky měly zelenou barvu, a tak se na naší zahradě objevili i Shrečí fufínka. Upřímně, takovou zelenou nemá ani tráva, vypadalo to už z dálky jedovatě :D

A co nás čeká do budoucna? Tykev už má připravenou povídku (no hurááá :D) a doufám, že jí sem co nejdříve dopíše. Upřímně, chechtala jsem se jak "blbá", opravdu se mi to moc líbilo. Bohužel se nyní nachází u babičky, v úterý jí snad dotlačím, aby to tu už viselo. Jinak během dneška sem ještě snad dodám svojí první kapitolu, neměla bych se s tím nějak zaseknout. Tak vám předem přeji příjemné počteníčko.

Tak zatíííííím!
Neithir :)

P.S. - Pro SasuTykev - Ta Tvoje fafeta mě už zase okupuje a já nemůžu ani zvednou ruku na klávesnici, jaký je to už malý TonTon! :P